Písecké hory,

rozlehlá oblast typických jihočeských smíšených lesů s nejvyšším vrcholem Velký Mehelník (633 m).

Chráněný přírodní park.

Na vrchu Jarníku je rozhledna s dvojitým točitým schodištěm. Za příznivého počasí překrásný pohled na Písecké hory a do širokého okolí.

V okolí Jarníku jsou ještě tři další stožáry, sloužící k telekomunikačním nebo vojenským účelům.

Celá oblast je protkána značenými turistickými cestami a je zde také vybudováno několik cyklostezek.

--------------------------------------------------------------------------------

Středověkou těžbu zlata a stříbra připomínají názvy Havírka, Provazce, Borky.

Komplex lesů zvaný Písecké hory tvoří členitý hřeben, táhnoucí se jihovýchodním směrem od Písku až k údolí řeky Vltavy, a to v délce 25 kilometrů. Pojmenování "hory" asi nepochází  ze samotné výšky (350-632m.n.m.) této pahorkatiny, ale je zřejmě odvozeno od "hornické" činnosti, která se tu dlouho provozovala. Od nepaměti Písecké hory patřily českým králům, kteří o toto území měli zájem pro zlato a zejména dřevo, které se plavilo po Vltavě až do Prahy. Když se ložiska zlata vyčerpala, zájem panovníků upadal, až nakonec v roce 1509 je i s píseckým hradem zakoupilo město.

Na krátká období během dalších století o ně město střídavě přicházelo a zase je získávalo a nakonec po zestátnění roku 1959 se dočkalo jejich navrácení v devadesátých letech dvacátého století. Nyní organizace Lesy města Písku obhospodařuje zhruba 6500 ha lesů a 250 ha rybníků.

--------------------------------------------------------------------------------

Podstatná část Píseckých hor je chráněna jako přírodní park. Jsou zde chráněné druhy rostlin, dříve často vysazované cizokrajné dřeviny, a při troše pozornosti můžete zahlédnout dnes již vzácné druhy živočichů a ptáků. I z mineralogického hlediska jsou Písecké hory unikátní. V roce 1923 zde byl popsán dosud neznámý radioaktivní nerost, nazvaný podle naleziště - Písekit. Zatím je to  jediné naleziště na světě.

--------------------------------------------------------------------------------

Zajímavá místa

Rozhledna Jarník
rozhledna kovové konstrukce, postavená v roce 1997, plošina ve výšce 35m, nabízí kruhový rozhled do širokého okolí.

Turistická chata Živec
Občerstvení. Chata byla postavena na v roce 1933. Původně se jmenovala U moře lesů.

Rybník Němec
Nejkrásnější rybník Píseckých hor. Nedaleko břehu je téměř kruhový ostrůvek, přístupný po lávce a nabízející příjemné posezení na lavičkách. Přestože ale jde o ostrůvek umělý, nebyl vytvořen původně pro výletníky, ale jde o pozůstatky tvrziště z 15.století.

Velký Mehelník (633 m n.m.)
Nejvyšší vrchol Píseckých hor . Nejznámějším balvanem na Velkém Mehelníku je tzv. Stůl, který později získal přízvisko Kamenný nebo také Loupežnický. O Mehelníku se tradují dvě pověsti o tamním pokladu, které vznikly v 19. stol a jedna ze stejné doby o mehelnických loupežnících.

Národní přírodní rezervace Řežabinec, Řežabinecké tůně

Rybník Řežabinec nechal vybudovat v roce 1530 Kryštof ze Švamberka, pán na hradě Zvíkově. K jeho založení bylo využito mělké údolí v blízkosti řeky Otavy. Zbytky zákrutů Otavy se pod hrází rybníka jako tůně a mokřiny zachovaly dodnes. Řežabinec leží 10 km jihozápadně od Písku u železniční tratě Plzeň - České Budějovice, poblíž obce Ražice. Jedná se o mělký rybník, který má uprostřed hloubku 80 - 100 cm, u hráze 120 cm. Hladina rybníka leží v nadmořské výšce 37,28 m. S katastrální výměrou 104,5 ha je Řežabinec největším rybníkem v okrese Písek.
Díky citlivému obhospodařování se na počátku 20. století vytvořily v rybníce vhodné podmínky pro rozvoj mokřadních rostlinných společenstev a také pro hnízdění racka chechtavého. Výskyt vzácných rostlinných druhů přilákal botaniky Ambrože, Hejného a Růžičku, kteří na podkladě svých výzkumů navrhli územní ochranu Řežabince. Ta byla uskutečněna v listopadu 1949 vyhlášením ?státní přírodní rezervace Řežabinec? . Východně od rybníka se za hrází nachází území tůní. Ty vznikly na přelomu století těžbou přírodních štukových písků. Prosakem do nich pronikla voda z rybníka a časem zarostly náletem křovin a stromů. Tak se v nich vyvinula pestrá mozaika různých typů prostředí, která poskytla vhodné životní podmínky četným druhům obojživelníků a také ptákům. Bohatá zjištění zoologických výzkumů logicky vyústila v roce 1985 v územní ochranu tůní formou ?chráněného přírodního výtvoru? ( 6,2 ha). V roce 1992 byla obě chráněná území složena v jedno a přeřazena do kategorie ?národní přírodní rezervace?. Sloučené území má tedy rozlohu 110,7 ha a obklopuje ho ochranné pásmo široké 50 - 120 m. Národní přírodní rezervaci ?Řežabinec, Řežabinecké tůně? spravuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím střediska agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Českých Budějovicích.

Rostlinstvo
Plocha rybníka byla původně asi ze 40% zarostlá litorálními porosty rákosu, vysokých ostřic a přesličky říční. Plocha litorálních porostů se v důsledku postupného zvýšení vodní hladiny a intenzifikace rybářského využívání v 70. a 80. letech 20. století výrazně snížila a zaujímá dnes zhruba 15%. Od roku 1992, kdy byla snížena úroveň vodní hladiny zhruba o 30 cm na pevně stanovený normál a kdy bylo zahájeno postupné zmenšování intenzity rybářského využití rybníka, se litorální porosty plošně stabilizovaly a v některých místech, hlavně u rákosu, dochází k jejich pomalému opětovnému rozšiřování. V jihozápadní části rybníka leží cenné minerotrofní rašeliniště, do této části výtopy rybníka náleží i menší plochy tzv. bezkolencových luk. V rybníku a v rašelinných tůňkách byl v 50. letech zjištěn unikátní soubor řasové flóry, některé z nich byly zde tehdy objeveny jako druhy zcela nové pro Jižní Čechy, významné bylo rovněž zjištění některých druhů s arko-alpinským rozšířením.

Bezobratlí
Díky kyselé reakci půdy se na území Řežabineckých tůní, ale i v dalších typech prostředí ochranného pásma, zachovaly druhy charakteristické pro mokřadní porosty chudé na živiny. Jedná se např. o saranči, střevlíka, drabčíka, bahnomilku a rašelištního komára. Ten se kromě Řežabince vyskytuje v Čechách již jen na rašeliništi Sós u Františkových lázní. Rozsáhlé porosty příbřežních rákosin hostí četné druhy brouků a také zástupců dvoukřídlého hmyzu

Obojživelníci a plazi
Na území České republiky se vyskytuje 20 druhů obojživelníků, z toho 11 druhů se vyskytuje na území Řežabineckých tůní. Z ocasatých obojživelníků žijí v tůních dva druhy čolků, zbývajících 9 druhů tvoří žáby - skokan zelený a hnědý atd.Zatím co obojživelníci se vyskytují převážně na území tůní, plazi žijí na celém území rezervace. ( ještěrky, užovka obojková )

Ptáci
V letech 1990 až 1999 bylo na území rezervace a jejího ochranného pásma zjištěno celkem 166 druhů ptáků. Nejpočetnějším hnízdícím druhem rezervace je nesporně racek chechtavý. S 5000 páry se jedná o největší racčí kolonii v jižních Čechách. Rybník je významnou tahovou zastávkou mnoha druhů bahňáků, zvláště vouchů a jespáků. Od konce léta hostí Řežabinec velká hejna kachen a hus, jednotlivě sem zaletují kormorán velký, volavka bílá, kolpík bílý a další. V zimě bývá pravidelným návštěvníkem orel mořský.

Akce ?ACROCEPHALUS?
Protože byla rezervace Řežabinec jedinou ornitologickou rezervací okresu Písek, soustřeďoval se na ni přirozeně zájem ornitologů z Písecka. Původně nepravidelná pozorování byla v roce 1977 doplněna pravidelnými odchytovými a kroužkovacími akcemi, které jsou pořádány Prácheňským muzeem v Písku dodnes. V roce 1982 na odchyty navázala ještě pravidelná měsíční sčítání ptáků území rezervace o ochranného pásma. Díky cenným zjištěním se podařilo prosadit v roce 1985 územní ochranu

Od 31. března do 17. května roku 1954 za vedení filmového štábu režiséra Otakara Vávry se zde natáčela část filmu Jan Žižka.

Sudoměř - památník Jana Žižky z Trocnova

Nedaleko Sudoměře, u rybníka Škaredý, se 25. března 1420 odehrála slavná bitva u Sudoměře. Stálo zde vojsko Jana Žižky z Trocnova, které údajně čítalo jen 400 mužů a žen proti dvoutisícové křižácké přesile.

Akademický sochař Emanuel Kodet zde v roce 1920 za pomoci stavitele Františka Kulíře vytvořil monumentální sochu Jana Žižky z Trocnova, sestavenou z kamenných kvádrů, jako připomínku této bitvy.

Častý cíl turistických výprav.

Na tomto místě se také natáčely části filmu Jan Žižka režiséra Otakara Vávry.